HEJBEJTE SE, KOJEŇATA

Stran konverzace bývají pět týdnů malá mimina poměrně nudná. Možnost rozebrat s nimi problematiku řečového aktu u Věry Linhartové je nulová, ekonomická krize je nezajímá vůbec, otázka, zda jíst, či nejíst se dá jen těžko považovat za filozofickou, a ani k pádu naší pseudovlády se netouží vyjadřovat. Dospělý jedinec tedy dokola (nejlépe nejméně pětkrát za sebou, s mírnými obměnami v oblasti adverbií) zopakuje cosi jako "co nás v tom bříšku trápí" (tzv. rodičovský respektive příbuzenský plurál) a pak již stačí jen pozorovat. Milí zlatí, to, že kojenec neřekne nahlas, co si myslí o výskytu blbců v rodinném kruhu neznamená, že na to nemyslí!!! A právě dnes jsem se smířila s tetičkovským plurálem, smířila jsem se s tím, že mě Matyášek zařadil do výše zmíněné nechvalné skupiny blbců a smířila jsem se s tím, že nejspíš nebudu teta didaktik. Tahleta celoživotně jarní láska mě baví!!!