Stáří většinou není důstojné, je plné trápení, samoty a nemohoucnosti. Jen málokdo stárne s nadhledem. Ale stáří zároveň není zásluhou. Je nezvratitelným faktem, a i v dichotomii stáří-mládí platí "jak vy ke mně, tak já k vám". I stáří si musí svou úctyhodnost zasloužit. Přesto přistupuji k finální fázi života s úctou a pokorou. 31. května 2009 začala ČT2 vysílat inscenovaný monstrproces s JuDr. Miladou Horákovou a skupinou kolem ní. Dne 11. září 2008 byla prokurátorka podílející se na jejich vraždě, Ludmila Brožová-Polednová, odsouzená k osmi letům vězení. A tady je kámen úrazu. Nebyla ona sama obětí komunistického režimu? Je smyslupné poslat stařenu na poslední roky života do vězeňské cely? A to téměř šedesát let od procesu? Dívám se na výslechy, den po dni, přesně jak probíhaly, a je mi úzko. Trochu se třesu a nevím, jestli mám plakat nebo zvracet. Mám chuť všem soudcům, prokurátorům a lidem, kteří se na tu frašku dívají, naplivat do obličeje nebo jim dát pěstí tamtéž - aby zmizel ten výraz pohoršeného člověka, který by tak rád šťastně budoval, nebýt souzených rozvracečů republiky. Proto nepovažuji Brožovou za oběť - ona JE viník, ať je jí 30 nebo 80! Ale vězení? je mi jí nějakým zvráceným způsobem líto... navrhovala bych jiný trest - pouštět jí nejméně osm hodin dokola denně až do konce života její výslechy a závěrečnou řeč, které tak teatrálně servírovala obžalovaným a především občanům. Možná by se jí ze sebe samé nakonec udělalo špatně! To, co se dělo, není nic, co by bylo pryč, co by nemohlo nastat znovu. ČSSD přes 22%, KSČM přes 14%!! - to jsou výsledky víkendových voleb. Ne, šedesát let od onoho procesu není dlouhá doba, přesto jakoby lidi od té doby na něco zapomněli. Až budu velká, chci být odvážná a zásadová jako doktorka Horáková. Asi jsou mi ty Milady souzené!
Jak si hledám práci
před 11 lety