HEJBEJTE SE, KOJEŇATA

Stran konverzace bývají pět týdnů malá mimina poměrně nudná. Možnost rozebrat s nimi problematiku řečového aktu u Věry Linhartové je nulová, ekonomická krize je nezajímá vůbec, otázka, zda jíst, či nejíst se dá jen těžko považovat za filozofickou, a ani k pádu naší pseudovlády se netouží vyjadřovat. Dospělý jedinec tedy dokola (nejlépe nejméně pětkrát za sebou, s mírnými obměnami v oblasti adverbií) zopakuje cosi jako "co nás v tom bříšku trápí" (tzv. rodičovský respektive příbuzenský plurál) a pak již stačí jen pozorovat. Milí zlatí, to, že kojenec neřekne nahlas, co si myslí o výskytu blbců v rodinném kruhu neznamená, že na to nemyslí!!! A právě dnes jsem se smířila s tetičkovským plurálem, smířila jsem se s tím, že mě Matyášek zařadil do výše zmíněné nechvalné skupiny blbců a smířila jsem se s tím, že nejspíš nebudu teta didaktik. Tahleta celoživotně jarní láska mě baví!!!

LITERA GRATA

Zjistila jsem, že jsem postižena jakousi zvrácenou úchylkou - velmi jsem si totiž oblíbila hlásku ch! Na první pohled nic moc, její grafická podoba zavání až tendencí ke kolektivismu, ale ta fonetika! Při výslovnosti ji doslova uvrhujeme nad propast - stačí tak málo, aby sklouzla až do hrtanu... A obzvláště jsou mnou milováni ti, kteří doslova hazardují a ch jim téměř zoufale rezonuje na samé hranici laryngálně temné smrti! achchch...

Snová erotika

Terezce se zdálo o Moby Dickovi, mně se zdálo o Mauglím. Byl dospělej a moc hezkej. ale bojím se všeho a hlavně teda zvířat, takže jsem si to v té džungli plné všelijaké havěti vůbec neužila! proč mě nevzal alespoň do jeskyně?!

Matyáš první

5. 3. 2009 švagrová porodila mého historicky prvního synovce. chybělo málo a vyklouzl na podlahu v zatáčce před porodním sálem. z toho jsem usoudila, že jeho rodiče jsou pěkně nezodpovědní! vůbec mu neřekli, co ho na světě čeká! proč by chudáček jinak tak spěchal?!
Můžu mu říkat Čurilo Plenkoviči, nebo bych porušila autorská práva?